|
BABYLON 15.května jsem se ženou vyrazil na pěkný výlet. Už dlouhou dobu jsem chtěl najít cache ukrytou poblíž rozhledny Babylon, která se tyčí v polesí hraběte Haugwitze. Největším problémem je v případě této rozhledny její relativní nedostupnost pro nemotorizované (případně nemotorné) návštěvníky. Cesta od vlaku v Náměšti nebo Kralicích je sice možná, ale v tom případě se celková délka trasay vyšplhá až někam k 30 km a to je na sobotní procházku možná až příliš (vzhledem k povaze krajiny). Řešením se nakonec ukázal být autobus, který jede ráno v 8:00 ze Zvonařky (pro mimobrněnské - to je naše autobusové nádraží) do Dukovan, kde je krátce po deváté. 
Ráno v Dukovanech Na Dukovanech samotných toho s pohledu projíždějícího turisty mnoho zajímavého není. Zdání však klame. Dukovany jsou připomínány již v roce 1279, kdy patřily rytířskému řádu templářů. V obci je řada barokních památek, namátkou zmíním např. zámek (1790), sochu Jana Nepomuckého a fara (konec 17. století). Zájemci o novodobou historii zde naleznou i památku z doby nedávno minulé, kterou je jaderná elektrárna. Z Dukovan se vydáme po silnici směrem k řece Jihlavě (na sever). Silnice není příliš frekventovaná a po dvou kilometrech nás dovede až k mostu, který zde v této podobě stojí od roku 1949. 
U silnice lze vidět motýly 
Most přes řeku Jihlavu Za mostem odbočíme doleva na starou a dnes již nepoužívanou cestu, která vede k Mohelnskému mlýnu. Němým svědkem lepších časů jsou ovocné stromy, které rostou přímo u řeky. Tato cesta byla v minulosti hlavní komunikací, která spojovala mlýn s civilizací. 
Kvetoucí jabloň u řeky Jihlavy V mlýně mlel mlynář Jakum Tkaný, kterému se zde asi celkem dařilo. Mlýn je velký a dodnes zde stojí, i když dnes už nemele. Z baroku pochází kříž, který nechal Jakub vztyčit u mlýna. Na soklu je vytesáno: "LÉTA PANIE 1806ho DNE 8ho SEPTEMBRIS GEST TENTOSWATY KRZIZ NOWIE ZALOZENI Z NAKLADEM P JAKUBA TKANIHO MLINARZE MOHELSKEHO". 
Nápis na soklu kříže u Mohelnského mlýna Dnes už se zde nemele. Ve mlýně sídlí Akademie věd a zkoumá zde obratlovce. Dva z nich na nás štěkali skrze plot, ale nokonec se nechali podrbat za ušima. 
Rozštěkaní obratlovci z akademie věd 
Stačilo vlídné slovo a byli jako beránci... 
U Akademie věd rostou také kytky Cesta vede proti proudu řeky směrem k Mohelnské přehradě. Ta je ovšem ke koupání nevhodná, dokonce je v ní koupání zakázané. Důvodem je vysoký výkyv hladiny, který během dne může činit (v závislosti na Dalešické elektrárně) až 13 metrů. Ještě než bychom stihli dojít k přehradě, vstoupíme do Národní přírodní rezervace Mohelnská hadcová step, která byla vyhlášena v roce 1933. Rozloha rezervace činí 48 hektarů a žije zde celá řada kytek a zvířat, co jinde nenajdete. Skrze rezervaci prochází dva okruhy naučných stezek, jarní a podzimní. My jsme šli samozřejmě po tom jarním, což bylo dobře, ale nakonec se nám to vymstilo. Ono je zde totiž společné značení modré turistické značky a naučné trasy a v nejkritičtějším okamžiku, kdy modrá opouští jarní trasu zde prostě tato informace chybí. Neznalý turista (třeba jako my) pak přijde až do Mohelna. 
Muškař lovící v rezervaci 
Meandrující řeka, vlevo vidět serpentinitový skalní útvar 
Kytka 
Brouk 
Výstup na náhorní plošinu 
Kytky 
Ještěrka zelená, krásná malá dračice 
Na náhorní planině hodně foukalo 
Jeden z mála snímků autora 
Šetrný způsob čuchání ke kytkám 
Že necháme pozdravovat pana Ambrozka 
Místní už očekávají davy turistů 
Ještě je zima, mají zavřeno... Protože jsme díky značení zabloudili, musíme trochu improvizovat a procházíme skrze vesnici. Asi padesát metrů nad návsí odbočujeme vlevo a kolem zdemolovaného sokolského stadionu jdeme směrem k lesu. Kousek za vesnicí visí na stromě rozsudek smrti, který vyhlásili místní ozbrojenci všem psům a kočkám, co se zaběhnou. Je to taková bezelstná láska ke zvířatům v praxi... Jen by mě zajímalo, koho těm odstřelovačům plaší třeba zrovna kočky...? Prasata nebo srnce? 
Rozsudek smrti, zachraň se kdo můžeš! Dorazili jsme do lesa a jdeme po cestě tak dlouho, dokud nenarazíme na modrou značku. Naštěstí to netrvá dlouho a celkem v klidu dojdeme až k rozhledně. 
Rozhledna Babylon, snímek z 13.3.2004 Rozhledna byla postavena v roce 1831 jako součást obory zámku Vlčí kopec a patří k nejstarším českým rozhlednám.Vstup na rozhlednu je možný v sobotu a neděli mezi 14 - 17 hod. V nejvyšším patře jsou zbytky původní výzdoby (beraní hlava je ve znaku Haugwitzů). Vstupné na rozhlednu činí 10,- Kč. 
Zbytky původní výzdoby v nejvyšším patře 
15. květen nebyl vhodný pro daleké výhledy Cesta z Babylonu na Vlčí kopec je velmi pohodová. Tří kilometry dlouhý úsek lesní cesty je zcela rovný, jen mírně zvlněný. Dovedu si představit, že až bude na Oslavě hotový most, bude tady hodně rušno. Na Vlčím kopci se můžeme rozhodnout, kudy dál. Na nádraží v Kralicích je to sedm a půl kilometru, do Náměště o dva kilometry víc. Vzhledem ke chladnému počasí se nakonec strmého rozhodneme nebrodit Oslavu a volíme delší cestu do Náměště. Cesta vede úbočím svahu, místy křižuje bystré potoky. 
Cesta místy křižuje potoky Po pasáži, kterou nemohu s klidem nazvat pohodovou (pro strmé klesání a stoupání si to nezaslouží) vystoupáme zpět na vrchol a několik kilometrů jdeme prakticky po rovině. Cestou půjdeme kolem romantické stavby Gloriet (lovecký pavilonek), která byla nedávno opravena (asi hodně nedávno, protože ji ještě žádný blb se sprejem nestihl zničit.) 
Gloriet 
Od Glorietu je pěkný výhled na "Dlouhou Oslavu" 
Kolem Glorietu rostou tyto kytky Od Glorietu už to je víc o pochodování a vytrvalosti, než o čemkoliv jiném. Po kilometru dojdeme k rozcestí, kde je možné odbočit na zříceninu Sedleckého hradu a pokračujeme dál po značce směrem na Sedlec. Do vesnice však nedojdeme - značka odbočuje a míří opět dolů k řece. U cesty je kříž na památku úmrtí jistého Karla Czepla, který zde zemřel 9. června 1842. 
Novodobý smírčí kříž Cesta sestoupí k řece a na rozcestí "U Vlasáka" se můžeme rozhodnout, zda-li budeme pokračovat po zelené, nebo přejdeme na (delší) červenou. Volba je jasná a po zelené vystoupáme do Zňátek. Někteří místní občané mají velmi svérázný cit pro životní prostředí. V jedné zahradě vidíme, jak pálí hromady igelitových pytlů od nějakého hnojiva... Ze Zňátek už je vidět Náměšť se svým typickým zámkem a opravdu to není daleko. Cesta opět (teď už naposledy) sestoupí k řece a po krátkém rovném úseku příkře zamíří nahoru, kde ústí do ulice J. Wericha. Značně opotřebovaní sejdeme do města na nádraží a jedeme domů. Celý výlet je dlouhý asi 20 km. Náročné úseky jsou jednak na začátku - výstup na náhorní plošinu hadcové stepi - a pak v poslední třetině, kde cesta několikrát sestoupí z vrcholu na úroveň vodní hladiny. V plné délce to asi nebude vhodné pro děti, nicméně dílčí úseky by motorizované rodiny mohly navštívit. |
