Historie továrny Diana sahá do roku 1943, kdy 2. listopadu proběhl krátce po poledni (čtvrtý) letecký nálet 200 bombardérů 15. letecké armády USAAF na závody Wiener Neustadter Flugzeugwerke (WNF) ve Vídeňském Novém Měste (Wiener Neustadt). Od tohoto dne nálety neustávaly a donutily vedení závodu hledat útočiště dále od nepřátelského letectva a hlouběji v zemi.

1. března 1944 byl v Berlíně zřízen Jagerstab, říšský řídící orgán, který měl koordinovat nejen opravy neustále ničených výrobních závodů, ale také jejich přesun do bezpečí. Mezi úkoly tohoto orgánu nepatřilo pouze stěhování továren do podzemních štol a jeskyň, ale také kompletní logistické zajištění zásobování a pracovních sil. Tento orgán rozhodl o přesunu výrobních sil do "Výrobního okruhu (Fertigungsring) Protektorát" a to do tří nevyužitých tunelů na rozestavěné železniční trati Brno - Křižanov - Žďár nad Sázavou.

Soustavné nálety si vyžádaly přeorganizování výroby do čtyř nezávislých soustav, zvaných Fertigungsring, z nichž každá soustava měla nezávislé subdodavatele.

Montáž Bf 109, zdroj: www.bf-109.de

Výroba stíhacích letounů Bf 109 v provozu Diany věrně kopírovala mateřský závod WNF. V polovině roku 1944 padlo rozhodnutí nepřevádět výrobu v WNF na modernější a výkonější verzi Bf 109K, která se lišila zejména použitím modernějšího a výkonějšího motoru DB605D, ale jít cestou inovace stávajícího typu G6 (později označovaném jako G14) - inovaci, tzn. zástavbu nové pohonné jednotky do stávajícího draku řešila firma Erla z Lipska. Spojením stávajícího draku Bf 109G-6 s moderním motorem bylo jednodušší a rychlejší, než zavedení zcela nového a výrazně inovovaného typu 109K do výroby. Tento nový model získal označení Bf 109G-10 (v oficiálním přehledu typů Bf 109 je u této verze poznámka "Bastard Flugzeug der Fertigung Erla").

Radiostanice FuG16, zdroj: me109.sofiacity.com

Co je to IFF? Je to vlastně "odpovídač", který odpovídá na sekundární aktivní radar, který právě potřebuje ke své činnosti toto zařízení na palubě letadla (tedy odpovídač). Na zemi je umístěno zařízení, které se nazývá dotazovač a přijímač sekundárního radaru. Dotazovač se v pravidelných intervalech dotazuje a každý dotázaný odpovídač odpovídá svým kódem, který má přidělený pro daný let od řízení letového provozu. Sekundární radar tedy dokáže identifikovat jednotlivá ledadla a navíc odpovídač je spojen s palubním výškoměrem takže do odpovědi může být zakódována i výška letadla.
Německá Luftwaffe byla první na světě, který tento systém (přítel-nepřítel) zavedla do výzbroje.

Bf 109G10/U4 z WNF, zdroj: www.bf-109.de

V továrně Diana byly montovány letouny modifikace U4 (Umbausatz 4), tzn. vybavené 30 mm kanonem MK 108 v ose vrtule. Tento kanon měl výrazně kratší hlaveň, nižší úsťovou rychlost a vyšší kadenci. Zvláštní funkcí bylo zasouvání prázdné nábojnice zpět do nábojového pásu.

Motor Daimler-Benz DB605A, zdroj: me109.sofiacity.com

Kanon MK-108, zdroj: me109.sofiacity.com

Poslední bojová mise Bf 109 se odehrála 8. května 1945 mezi osmou a devátou hodinou ranní ve výšce kolem čtyř tisíc metrů při leteckém souboji nad Brnem, při kterém Erich Hartmann z /JG 52 (Jagdgruppe) zaznamenal sestřelením Jak-9 svoje 352. vítězství.  Erich Hartmann (známý také jako "Bubi") absolvoval za dva a půl roku služby u Luftwaffe (nasazen byl 10.10.1942) 1405 bojových misí a se svým počtem sestřelů se stal nejúspěšnějším pilotem Bf 109.

Bf 109G6/U4 z WNF, zdroj: www.bf-109.de

Mnichovská "dohoda" z roku 1938 výrazným způsobem zasáhla do podoby České republiky a vynutila si významné změny v železniční síti. V Sudetech a tedy území, které připadlo nacistickému Německu se nacházely důležité železniční tratě Olomouc - Litovel nebo Česká Třebová - Brněnec. Z tohoto důvodu bylo urychleně rozhodnuto o výstavbě nové železniční tratě v již zmíněném úseku.
Plán na postavení tohoto 121 km dlouhého úseku železniční tratě byl přijat v listopadu 1938.

Na tišnovském úseku trati se na stavbě podílely pražské firmy Ing. Bedřich Hlava (úsek Řikonín - Níhov) a Ing. Zdenko Kruliš (Tišnov - Řikonín). Krulišova firma se podílela také na výstavbě pohraničního opevnění (tvrz Bouda).
Stavba tratě pokračovala velmi pomalu a s přibývajícími válečnými léty se postupně zpomalovala, až na trati zůstalo pouze několik dělníků. Přesto se podařilo vybudovat všechny tři tunely, které posléze sehrály významnou roli v našem příběhu.

V tunelech v době Diany nebyly položeny koleje a protože byly od počátku stavěny pro dvojkolejný provoz, byly poměrně prostorné.
I z tohoto důvodu bylo v tunelech vybudováno dřevěné "patro", takže výroba mohla současně probíhat ve dvou úrovních. V horním patře tunelu 217B probíhala pravděpodobne montáž palubních zbraní - do této části výroby neměli totálně nasazení dělníci přístup.
(Pověsti hovoří o tom, že zde byla vyvýjena německá tajná zbraň. Ačkoliv toto tvrzení asi nebude zcela pravdivé, jisté je, že se v okolí nachází zajímavá a ne zcela pochopitelná stavba umělé nádrže, lidově zvané podle nepravidelného tvaru "kopyto". Nepravidelný tvar evokující přirozený rezervoár měl nádrž a zejména její okolí chránit před bombardováním, protože místo bylo z výšky jednoznačně identifikovatelné. Účel nádrže je dodnes neznámý, podle lidových pověstí zde měl probíhat výcvik potápěčů. Nádrž mohla být využívána i jako požární nádrž nebo rezervoár pro vodní lis, umístěný v provozu Werk III. Voda do nádrže byla přiváděna 100 m dlouhým potrubím o průměru 40 cm.)

Tunely byly pro potřeby válečné výroby upraveny - vchodové portály byly zazděné a opatřené pouze malými vchodovými brankami, za touto zdí byly betonové stěny proti tlakovým vlnám. V okolí tunelu 271A vznikly další podzemní prostory, které byly po válce většinou zasypány. Z tohoto tunelu vedly dvě boční "únikové" chodby ven, z nichž jedna (nyní zasypaná) ústila vlevo od Tišnovského portálu tohoto tunelu a druhá (zazděná a nyní opět "přístupná") ústila ve svahu nad Dolními Loučkami. Od roku 1944 byly podlahy v tunelech vybetonovány.

V průběhu stavby trati vybudovaly stavební firmy úzkorozchodnou drážku o rozchodu 760 mm. Trať začínala na nádraží v Tišnově a dále pokračovala přibližně v úrovni dnešní trati do Předklášteří a dál kolem říčky Loučky do Mezihoří. V Mezihoří drážka vedla jak k dřevěnému skluzu (po kterém se dopravovaly hotové trupy stíhaček dolů), tak pokračovala dále kolem říčky Libochůvky.
Údolím Libochůvky s dodnes zachovanými památkami (náspy, kryty) vedla až do pracovního tábora na Kutinách. Zde drážka v podstatě končila, do konce války se nepodařilo zprovoznit poslední úsek trati směrem k Níhovu.
Celková délka drážky byla asi 14 km.

Pracovní tábor byl zřízen pro potřeby totálně nasazených dělníku na samotě Kutiny, kde bylo postaveno 28 dřevěných baráků. Zároveň zde byla postavena i kuchyně a jídelna, ošetřovna a barák pro policejní ostrahu. Jeden dřevěný barák byl určen pro ubytování 160 osob.

Nádrž na vodu (doplňování vody do parních lokomotiv) na Kutinách
 Diana GmbH - Canon G7

Po 9. květnu 1945 převzala pracovní tábor na Kutinách Rudá armáda a zřídila zde první sovětský zajatecký tábor. V něm byly zadržovány osoby podezřelé osoby, lidé zavlečení sem ze Sovětského svazu na nucené práce. V tomto táboře bylo údajně zadržováno 3000 osob.

Krásná příroda v údolí Libochůvky a Haldy láká k příjemným výletům stranou od masové turistiky. Protože ne všechny lokality jsou vhodné pro kolo a ne všude to je příjemné pro chůzi, doporučuji při plánování výletů zvážit obě varianty. Jako nejvhodnější dopravní prostředek je vlak - procházející trať (250) je součástí IDS JMK.

V poslední době rozvířila veřejné mínění informace o plánované přehradě v údolí Libochůvky. Tato přehrada - pokud by byla realizována - by ze zemského povrchu nemilosrdně smetla celé popisované území, tzn. údolí od Níhova až po Dolní Loučky. Mapu zasažené oblasti a další informace naleznete zde.

Brod v údolí Haldy
Diana GmbH - Canon G7

Z železniční stanice Řikonín sjeďte přes vesnici k Balákovu mlýnu (v polovině vesnice odbočte vlevo), projeďte po cestě vedoucí skrze mlýn a pokračujte po lesní cestě (mírně stoupá), kopírující tok Libochůvky. Kritickým bodem je nalezení odbočky na Chytálky, máte-li GPS, není to problém. Nemáte-li, pak zhruba po kilometru sledujte nenápadnou odbočku vlevo (za ní na louce uvidíte dřevěnou a poměrně novou boudu) přes potůček.
Pokud jste správně odbočili, pokračujte po polní cestě směrem k chatce a maringotce (oplocený objekt "U Babičky"). Asi 150 metrů od něj směrem k lesu je bouda využívaná skauty - za ní hledejte úkryt pro strojvedoucího.
Dále pokračujte přes mostek a po cestě směrem na Chytálky. Po projetí vesničky pokračujete po o poznání lepší cestě směrem k mlýnu Falcovy a od něj po silnici směrem na Dolní Loučky. U hájovny a místa pro doplňování vody se můžete rozhodnout, zda-li pojedete dále po asfaltu, nebo odbočíte na cyklostezku a pojedete po svážnici až ke žďárskému portálu tunelu 217A. Protože od tunelu musíte i s kolem sjet zpět do údolí (cesta horem je náročná i bez kola), doporučuji nedbat na cykloznačení a pokračovat dále do Dolních Louček. Zde se můžete občerstvit, nasednout do vlaku a nebo pokračovat z Dolních Louček přes Mezihoří dále kolem říčky Loučky do Předklášteří a Tišnova.

Z železniční stanice Níhov pokračujte podél trati po pěšině směrem k tunelu (směr Tišnov). Pěšina opouští trať přibližně 100 m od tunelu a schází k říčce Haldě. Říčku zde můžete překročit po můstku (uvidíte uníkátní propustek s vozovou částí). Pokračujte k louce a kolem rybníka ke stavení. Cesta vás provede stavením dolů vlevo zpět k Haldě a k improvizovanému můstku.
Pokračujte po cestě až k brodu - za nízkého stavu říčky zde můžete přejít na opačný břeh, v opačném případě jděte dále po cestě, která vás posléze dovede k jednoduchému můstku.
Přejděte louku, na které bude možná někdo tábořit a pokračujte mírnou levotočivou cestou (ve svahu budete míjet srub) zpět k Haldě. Na tomto místě budete muset přebrodit, nebo přejít po kamenech. Pozor - za vyššího stavu může být překonání říčky nebezpečné.

Pokračujte dál lesní cestou. Vlevo uvidíte regulovanou Haldu, která je zde ze strany trati spoutána kamenou zdí. Vpravo jsou pozůstatky po těžbě kamení. Protože bylo na trati materiálu dost a nebylo třeba další těžit (mezi tunely 217B a 217C jsou dodnes obrovské zarůstající hromady štěrku), vznikla zde domněnka, že zde měly být vybudovány podzemní prostory, které byly posléze uměle zavaleny. Opět přicházíte k Haldě, kterou překonáte brodem nebo po kamenech. Přicházíte na louku, kde je asi nejzajímavější a nejzáhadnější památka, umělá nádrž "Kopyto". Všiměte si, že značná část louky je "vybetonovaná" a přímo od Haldy je dokonce přístupný i sklípek. Následují dva brody, které mohou být zejména v jarních měsících nepřekonatelné. Pokud se vám je nepodaří přejít, doporučuji vystoupak svahem ke žďárskému portálu tunelu 217B a obejít úsek horem (nad tunelem, nikoliv tunelem!)

Přímo u portálu si můžete všimnout pozůstatků vrátku (betonový základ), vlevo směrem k Níhovu pak naleznete objekt bývalé kovárny. Pokud jdete horní cestou, ihned za tunelem můžete sejít po svážnici do Kutin. U tišnovského portálu si všimněte základů latríny.

Za nízkého stavu vody můžete pokračovat přes dva brody, které lze překonat suchou nohou k Pochopově skále. Cestou si jistě všimnete četných betonových fragmentů po mostních pilířích a velmi zachovalých pozůstatků náspů z rovnaniny (volně ložených kamenů). Asi po dvoustech metrech přijdete k louce (uprostřed je včelín). Vydáte-li se do kopce směrem k trati, tak vlevo od portálu narazíte na základy latríny. Po svážnici sestoupíte do Kutin.

Na Kutinách se nachází několik zachovalých objektů Diany, ve dvou z nich je hospoda. Zde se můžete rozhodnout o dalším postupu. Za vysokého stavu vody může být úsek Kutiny - Balákův mlýn neprůchodný, což znamená buďto ukončení výletu a přesun po značce na nádraží v Řikoníně, nebo přechod skal nad údolím Libochůvky (doporučuji) a sestup k Balákovu mlýnu. Při "horní" variantě se na jedné z vyhlídek dostanete nad Balákovo pole, kde bylo pohřbeno 118 německých zajatců, kteří zemřeli v zajateckém táboře, který byl na Kutinách po skončení války.

Půjdete-li kolem říčky Libochůvky, pak jděte od hospody "Mořský orel" po proudu říčky k mostku. Dál musíte pokračovat po levém břehu, vpravo se tyčí majestátný skalní masiv. Jakmile dojdete do smrkového lesa (jdete po bývalém tělese drážky), vyhlížejte improvizovanou lávku přes říčku. Po jejím překonání pokračujete přibližně 200 m na Balákovo pole.

Odkazy na ortofotomapu: